Během Afrického poháru národů (často známého pod zkratkou CAN – Coupe d’Afrique des Nations), pořádaného tento rok v egyptské Káhiře, bylo možné po celé severní Africe pozorovat a pociťovat jistý pocit bratrství. Vítězem letošního ročníku se stalo Alžírsko, za kterým stálo ve finálovém zápasu (a nejenom během něho) Maroko a Tunisko, i přesto, že obě tyto země byly vyřazeny již v osmifinálových utkáních.
„Je to paráda. Dává to sílu. Maročané, Tunisané a Alžířané, všichni spolu. Oh là là! Pokud vyhrajeme, bude horko na Champs-Elysée.“ (citace, alžírský student)
V Tunisku, kde fanoušci měli co dělat, aby neskrývali smutek poté, co tuniští „Orli“ prohráli a skončili na bramborovém místě, sledovali svého většího souseda.
„Radši bych viděl zápas Alžírska proti Senegalu než Alžírska proti Tunisku, jsme si historicky velice blízcí a bylo by to velmi napínavé.“
„Je pravda, že tady v Tunisku, panuje trochu fanatické nadšení pro Alžírsko, již několik let sem totiž jezdí trávit prázdniny. Myslím ale také, že fandíme Fenkům, protože jsme viděli u nich hru, kterou jsme my neměli.“ (citace, tuniský fanoušek)
V Maroku vítězství Fenků rozvibrovalo davy diváků v Oujde /čti v uždě/, Tangeru či Rabatu. Mnoho Maročanů se obléklo do barev alžírského národního týmu, aby oslavilo jejich vítězství.
Od zahájení CAN se Maročané a Alžířané semkli k podpoře svých národních týmů. Solidarita přetrvávala i po vyřazení marockých Lvů v osmifinálovém zápase s Beninem. Marocký král Mohammed VI. ihned po alžírském vítězství oficiální cestou poblahopřál alžírskému prezidentovi a vyjádřil
ve své gratulaci hrdost a zasloužený úspěch Alžírska.
„Podporuji Alžírsko již od začátku CAN. Je to tým, který bojuje, hráči nemají strach a nic nenechají náhodě a nikoho neušetří. Jejich poslední zápas byl ohromující. (citace, fanynka z Casablanky).
K tomuto tématu odborníci dodávají, že mezi Alžírskem a Marokem existuje soudržnost a přátelství a je tedy logické, že se lidé navzájem podporují.
Na marocko-alžírské hranici se příznivci obou národních týmů dokonce setkali a slavili alžírské vítězství a zároveň požadovali, aby hranice byly znovu otevřeny. Ty jsou kvůli politickým konfliktům mezi oběma zeměmi uzavřeny od roku 1994.
„Maghreb, to je stejný lid, který byl bizardním způsobem rozdělen kolonisty, je to stejná tradice, kultura a náboženství,“ dodává sociolog Nacer Djabi. Rovněž poznamenává, že ve 20. letech 20. století existovalo dokonce v Alžírsku národní hnutí, které se jmenovalo Severoafrická hvězda (z fr. L’Étoile nord-africaine). Tato maghrebská euforie, kterou bylo možno pozorovat v rámci afrického fotbalového šampionátu, je pouze pokračování společné historie. Lidé této oblasti jsou si kulturně i jazykově blízcí a společně vyjadřují pocity jak v radostných, tak obtížných chvílích života.
Zdroj: Le Monde, huffpostmaghreb.com
