Analýza: dvacáté výročí od nástupu Mohammeda VI. na marocký trůn – ohlédnutí a nové výzvy

1999 – 2019

V rámci oslav ke dvacátému výročí od nástupu Mohammeda VI.
na marocký trůn král pronesl slavnostní projev, ve kterém vybídl k zahájení nové etapy doprovázené novými plány, aby tak bylo možné pružně reagovat na nové výzvy. Nová etapa, jež povede ke skoncování s chybami a pozorovatelnou nefunkčností státu. V projevu zazněla také nemalá řada úspěchů, která se Maroku podařila v průběhu dvou dekád vladařova vládnutí; od výstavby a modernizace dálničních sítí a přístavů, investic do čisté energie až po nedávno otevřené první africké TGV spojující Tanger s Casablankou.   Ve zkratce jde o hlavní body královského projevu. Oslavy na počest monarchy proběhly v severomarockém městě Tanger 29. července 2019.

„Dosáhli jsme důležitých cílů v posílení a konsolidaci práv a svobod vedoucích k pevnému a zdravému ukotvení demokratických principů (…). Nicméně víme, že infrastruktury, a tak důležité institucionální reformy nejsou dostačující. Nutnost srozumitelnosti a nestrannosti nám ukládá odlišit tento pozitivní výsledek od dovršených pokroků a realizací, které ještě bohužel neměly a nedosáhly patřičných odezev u celé marocké společnosti (…).  Vyjadřuji zdrženlivost nad zakládáním odborných komisí, neboť někteří spatřují v tomto kroku nejlepší prostředek, jak pohřbít témata a v tichosti přejít problémy, které se v nich objevují. (…) Nová krev musí proudit uvnitř institucí: politických, ekonomických a správních, včetně vlády samotné. K začátku školního roku Jsme pověřili šéfa vlády návrhy, aby tak obměnil a obohatil důležité posty, ať už ve vládě či veřejné správě (… )               (Královský projev)

Je zcela na místě zmínit úspěchy, které Marocké království v uplynulých letech dosáhlo a připomenout výzvy, jež tuto severoafrickou zemi čekají v dalších letech, jak v kontextu národním, mezinárodním a regionálním.

Moudawana a nová ústava

Moudawana, neboli rodinný zákoník, přijatý v roce 2004, je považován za velice pokrokový zákon tehdejší doby, který naplnil vůli krále ve vztahu k lidským právům. Zákon přináší více rovnosti do marocké rodiny mezi mužem a ženou. Zákon zaručuje ženě více práv a rovněž chrání práva dítěte. Avšak nejdůležitějším právním dokumentem se ve veřejné diskuzi stala ústava, která v Maroku doznala nových změn v roce 2011 jakožto reakce na počínající arabské jaro a s ním související velké vládní protesty. Nová ústava přináší základy a principy právního, otevřeného a pluralistického státu. Šéf vlády je vybírán na základě výsledků voleb, berberský amazigh je uznán jako oficiální jazyk země vedle arabštiny či jsou garantovány svobody jednotlivce – tyto prvky patří mezi nejdůležitější body nového základního textu konstituční monarchie.

Mezinárodní politika Maroka a jeho návrat do Africké unie, otázka Sahary

V rámci mezinárodní politiky se Maroko výrazně posunulo do popředí afrického kontinentu, a zastává tak v diplomatických kruzích pozici mnohem důležitějšího afrického hráče. To potvrzuje i rok 2017 a návrat do panafrické Africké unie s ambiciózními plány v oblasti migrace. Maroko se rovněž stalo hostitelskou zemí v roce 2018 pro mezivládní konferenci OSN o migraci, jež se konala v Marrákeši.  Je nutné zmínit právě migraci a skutečnost, že se z tranzitní země stala postupem času cílová země pro mnoho imigrantů přicházejících ze subsaharské Afriky. To ovlivnilo i celkovou orientaci ekonomické diplomacie království, které se více začalo soustředit na africký kontinent. Dnes se království významně podílí na investicích v různých afrických zemí v objemu 4 miliard dirhamů (336 milionů eur). Za nejdůležitější projekty se považují:

Plynovod Maroko-Nigérie (5 500 km napříč 12 africkými zeměmi)

Elektrifikace zemědělských oblastí v Senegalu

Ochrana a zhodnocení zátoky v Abidžanu v Pobřeží Slonoviny

Ochrana a rozvoj řeky Kongo a tropických oblastí v Kongu-Brazaville

Maroko se navíc v letošním červenci přidalo k zóně volného kontinentálního obchodu ZLECA (fr. Zone de libre-échange continentale africaine). Zóna by měla usnadnit integraci různých afrických trhů a regionů.

V rámci africké politiky vyvstává i nevyřešená otázky Západní Sahary. Maroko si velice dobře uvědomilo, že otázku nikdy nevyřeší, pokud bude stát Africe zády. Návratem do Africké unie se Maroku podařilo vyvážit rovnováhu diplomatických sil s povstaleckým hnutím POLISARIO/-EM, které si činí nároky na celé toto území. V rámci této otázky však Maroko musí obnovit dialog se svým východním sousedem – Alžírskem.  Mohammed VI. již několikrát vyzval svého souseda k obnově politického dialogu. Avšak z důvodu přetrvávající politické a ústavní krize, kterou si nyní Alžírsko prochází, zatím jeho prosba vyslyšena nebyla.

Maroko v číslech

Moderní infrastruktura a moderní města

Od Tangeru po Laâyoune, veškeré velké městské aglomerace Maroka zažily v průběhu Mohammedova vládnutí neuvěřitelný stavební boom. Nové a moderní rezidenční čtvrtě, obchodní centra, letištní terminály, dálnice, veřejná místa, parky, zahrady a přístavy byly postupem času otevírány. Nejvíce pozornosti bylo věnováno otevření marocké TGV – známé pod zkratkou LGV (fr. Ligne ferroviaire à grande vitesse).

Po téměř 8 letech stavebních prací, které si vyžádaly na 22,9 miliard dirhamů investic, byla v listopadu 2018 slavnostně otevřena první vysokorychlostní vlaková linka v Africe. Spojuje Casablanku s Tangerem se zastávkou v Rabatu a Kenitře za pouhé 2 hodiny 10 místo dřívějších 4 hodin 45.

Mimo LGV je často zmiňován jako nejdůležitější stavební projekt za Mohammedova vládnutí přístav Tanger Med. Tato obrovská přístavní a logistická platforma vyšla z veřejných prostředků na 33 miliard dirhamů. Soukromý sektor potom investoval přes 50 miliard dirhamů do vybavení terminálů. Přístavní komplex Tanger Med I byl uveden do provozu v roce 2007, Tanger Med II potom minulý rok v červnu a tři ze čtyř terminálů jsou operační, poslední z nich potom bude v roce 2020.

I když se na první pohled může zdát, že Maroko je opravdu stabilní a ekonomicky velice prosperující zemí, má před sebou stále mnoho akutních problémů, které je nutné řešit.

 Dle zveřejněné dubnové zprávy Oxfam Maroc je království jednou z nejméně rovnostářských zemí regionu severní Afriky. V šesti regionech se soustřeďuje 74 % nejchudšího obyvatelstva. Dále zpráva uvádí, že nerovnosti mezi městskými a venkovními oblastmi, centrem a periferií, přímořskými a vnitrozemskými regiony jsou velmi výrazné.

Další výrazným problémem Maroka je školství a nezaměstnanost mladých lidí. Veřejné školství stále degraduje a mnoho nadějných „mozků“ odchází ze země studovat do zahraničí. Často tito lidé uvádějí, že se zpět vracet nechtějí. Statistiky týkající se vzdělání jsou v mnoha ohledech šokující. Až 6 milionů Maročanů ve věku od 15 do 24 let se nepohybují v žádném vzdělávacím cyklu a jsou nezaměstnaní.

Otázka klimatických změn Maroko rovněž zneklidňuje. Hlavní problém, kterému království v následujících letech může čelit, je nedostatek vodních zdrojů. Zásobování vody v nejvíce ohrožených regionech, tj. na severu a severovýchodě, bylo i nedávným tématem v královském paláci. Plánuje se výstavba třech nových hrází v tomto regionu.

Záveřem: Maroko je velice důležitou zemí pro EU a proto je nutné a v zájmu všech, aby ho nadále podporovala. Díky své výhodné poloze má neuveřitelný potenciál v různých oblastech (turismus, lodní doprava, nerostné suroviny…) hospodářství. Navíc oproti ostatním zemím v rámci severoafrického regionu má stabiliní vedení v podobě konstituční monarchie, kde sám král představuje pro Maročany samotné záruku stability a rozvoje. Těchto uplynulých 20 let Mohammedova vládnutí se ukázalo jako úspešných a přineslo zemi mnoho pozitiv. Je tudíž nutné, aby tento nastavený kurz dále pokračoval a v nestabilních vodách severní Afriky bylo Maroko ostrůvkem stability, míru a rozvoje.

Zdroje: yabiladi.com, jeuneafrique (N°3054), huffpostmaghreb.com