Arabština je jedním z nejvíce zastoupených jazyků ve virtuálním prostoru. Toho ale dosáhla teprve relativně nedávno. Důvodů je hned několik: tradiční arabský tisk se přesunul do digitálního světa, sociální sítě (hlavně sdílení prostřednictvím Facebooku) otevřely přístup masám lidí, ve velkém se objevily arabské blogy a v poslední době také nastoupily nové technologie (aplikace) a formáty (podcasty). Všechny tyto nové prostředky umožnily arabštině růst a nový rozkvět.
Tyto prostředky přispěly také k odstranění hranic mezi arabsky mluvícími zeměmi a regiony. V tomto smyslu je nicméně zmínit, že určitá část arabsky mluvících kanálů stále slouží jako nástroje politického vlivu na diplomatické scéně arabského světa (televize Al-Džazíra, Al-Arabíja).
V kontextu arabštiny se navzdory názorům některých fundamentalistů stírají i jazykové hranice. K tomuto dochází především mezi spisovnou arabštinou a jejími dialekty. Někteří arabští zastánci spisovné formy se domnívají, že existuje reálné nebezpečí pro globálnost této varianty. Podle nich může používání dialektů bez přísné kontroly gramatických pravidel přispět k nevratné degradaci samotného jazyka. Naopak zastánci těchto dalších „arabštin“ si přejí, aby byly v audiovizuálním prostoru více zastoupeny.
Média i společnost jsou vzájemně a hluboce propojeny: tvoří vzájemně závislý a nepostradatelný celek. Mediální společnost lze chápat jako ekosystém, který umožňuje rozsáhlou a rychlou cirkulaci a výměnu myšlenek. Od roku 2011 se i Tunisko řadí do této kategorie avšak s několika charakteristickými rysy.
Tunisko a mediální obraz (historie a současnost)
Tuniská média do roku 2011 lze považovat za závislá na vládě a jejich řízení bylo výrazně byrokratické a autoritářské.
Během protektorátu podléhaly noviny a publikace přímé francouzské kontrole a všechny zmínky o nacionalistických hnutích byly potlačovány.
Po získání nezávislosti Tuniska a převzetí moci Bourguibou v roce 1956 byl tisk i nadále pod silnou kontrolou vládnoucí strany. Ben Alího režim se vyznačoval rozdělením vlastnictví mezi stát a soukromé entity loajální vládě a malou, finančně a politicky utlačovanou mediální opozici.
Po arabském jaru v roce 2011 se toto odvětví proměnilo a začaly se objevovat nové mediální domy. Navzdory demokratickému přechodu můžeme pozorovat, že v posledních letech mediální prostor zpomalil svůj demokratický vývoj. Podobně jako tisk i tuniský rozhlas a televize jsou pod výraznou státní nadvládou. Revoluce změnila strukturu audiovizuálních médií, jejichž programová nabídka je bohatší a vyváženější. Podle údajů z roku 2015 zůstává televize stále důležitou platformou. Pro mnoho Tunisanů je televize nejdůležitějším zdrojem informací a inspirace. Tunisané mají také v oblibě rádio, které je umístěno na druhém místě za televizí.
Stejně jako v sousedních zemích se i v tuniské společnosti výrazným způsobem prosazují sociální sítě. Během arabského jara v roce 2011 hrál YouTube významnou roli. Produkty společnosti Meta jsou rovněž silné a oblíbené. Nemělo by se ale zapomínat, že mnoho uživatelů internetu je i nadále pronásledováno nebo čelí různým soudním procesům (proces Yassina Ayariho).
Po tuniské revoluci v roce 2011 zažívají online informační webové stránky velký rozmach. Na internetu se objevilo několik nových novin/deníků, které se zaměřují na internetové čtenáře. Mezi těmito novými projekty lze uvést Inkyfadu jako dobrý příklad moderní a nezávislé audiovizuální platformy, kde se prolínají všechna důležitá témata současné tuniské společnosti a kde má i tuniská arabština významné místo.
Jedná se o inovativní platformu, která od roku 2014 spojuje novináře a grafiky a využívá vizualizaci dat k prezentaci komplexních příběhů. Jazyková krajina Inkyfady odráží jazykovou situaci současné tuniské společnosti. Kromě dostupnosti stránek ve francouzštině, angličtině a arabštině, je podcastová platforma Inkyfada v Tunisku jedinečná, protože 90 % produkce je nahráno v tuniské arabštině. K dispozici jsou také anglické a francouzské titulky.
Tento přístup představuje řešení, jak oslovit co největší počet lidí. V případě, že posluchači podcastů nemluví tuniskou arabštinou, je k dispozici překlad.
„Je to skvělý způsob, jak překonat jazykové bariéry: oslovujeme široké publikum tím, že se stejné téma objevuje v různých mutací/formátech.“ Malek Khadhraoui.
Toto jazykové a mediální prostředí, které navrhuje Inkyfada, je v rámci maghrebských zemí výjimečné svou grafickou a technickou originalitou. Skutečnost, že jsou k dispozici titulky v jazyce, který čtenáři preferují, vytváří jedinečný koncept respektu. Tento odvážný přístup k chápání vícejazyčných médií zahrnující i arabské dialekty a další jazyky, může pomoci budovat mosty a řešit jazykové rozdílnosti, s nimiž se potýká většina současných maghrebských médií.
Zdroje: Na základě příspěvku
PRÉSENCE DES DARIJAS ARABES DANS LES MÉDIAS AUDIOVISUELS DU MAGHREB FRANCOPHONE CONTEMPORAIN (panorama)
